I když se nám to mnohdy nechce uvěřit, život dětí školou povinných se pomalými kroky začíná vracet tam, kde byl před dvěma lety. Není to sice zatím návrat, jaký bychom si představovali, ale jsme rádi za každý sebemenší uskutečněný projekt. Jedním z takových počinů bylo uspořádání školního kola recitační soutěže na 1. stupni.

     V úterý 8. února 2022 se sešli odpoledne mladí recitátoři, aby ukázali porotě a dalším nadšencům pro poezii, že na básničky v době distanční výuky nezanevřeli. Celkem 42 soutěžících v obou kategoriích prožilo příjemné odpoledne, ve kterém se sice porovnávaly jednotlivé výkony, jak bylo ale zdůrazněno, každý přednes měl svoji cenu a my si považujeme účasti všech.

    V mladší kategorii 2. a 3. tříd recitovalo 24 soutěžících. Nejvíce porotu zaujal na 1. místě Michal Tomášek ze III. B, který výstižně představil báseň Jak šli bratři pro kládu. Hned za ním obsadili 2. místo Jan Herot z II. B s „Pavoukem“ a Tobiáš Kavík ze III. A pro změnu s „Gorilou“. 3. místo si pak rozdělili Zuzana Mališová z II. A s básní Princezna na hrášku, Agáta Veselková z II. C s básní Romance a Matyáš Vorobel z  II. A přednesl básničku O Honzíkovi a cestě.

     Starší kategorii 4. a 5. tříd zastoupilo 18 dětí. Jasnou vítězkou se s krásným kultivovaným přednesem stala Ema Tomalíková z 5.C s básní Johana. 2. místo patří její spolužačce Kateřině Březinové s básní Rozhovor, taktéž z 5.C, o 3. místo se podělily hned tři soutěžící:Natálie Kubíková ze 4.A s básní Před koncertem, Klára Kecová ze 4.B přednesla Půjč mi křídla a Adriana Vaňková ze 4. C se prezentovala básní Počítání do čtyř.

     Všem vítězům gratulujeme, zúčastněným děkujeme za odvahu, pěkné básničky a příjemně poeticky strávené odpoledne.

   Měsíc prosinec roku 2021 jakoby chtěl i svým nádherným zimním počasím umocnit předvánoční čas, přinést radost a pokoj, který je pro adventní období tolik typický. I přes náročná  covidová opatření a karanténu některých tříd či pedagogů podařilo se nám například zúčastnit se rozsvěcování vánočního stromu ve městě, zajít si do kina na filmové představení, na 1. stupni zorganizovat ve třídách alespoň malé vánoční dílničky, prožít čas před vánočními prázdninami se spolužáky. Nejmenší prvňáčci si než odešli odpočívat, zazpívali společně u stromečku alespoň pár koled. Co potěšilo zase žáky osmých ročníků, bylo, že se dočkali dlouho očekávaného lyžařského kurzu.

     Středa 22. prosince byla posledním vyučovacím dnem roku 2021. V Tégeemce jsme odcházeli na vánoční prázdniny s dobrými pocity. Školy nám zatím nezavřeli a my zase můžeme trochu plánovat. Naším hlavním předsevzetím a přáním do nového roku 2022 je, abychom i nadále zůstali ve školních lavicích, učili se naplno a občas mohli uskutečňovat projekty, jež našim dětem mohou výuku zpestřit. To vše když doprovodí zdraví a dobrá nálada, bude tou nejlepší devizou pro nastávající rok.

Pokud se týče obliby, listopad by své místo na žebříčku popularity určitě nehledal mezi prvními. Pochmurné počasí, inverzní mlhy, sluníčko se chlubí svými paprsky zcela sporadicky. Ve školní budově je to jinak. Tam ještě čerpáme z dostatku nabyté prázdninové energie, i když dlužno poznamenat, v dnešní „covidové“ době dochází k jejímu úbytku nějak rychleji, než bývalo zvykem. Čas ale nelze zastavit a první čtvrtina školního roku 2021/22 již napsala svoji historii.

     Jsme opravdu moc rádi, že se zatím setkáváme ve školních lavicích. Tedy, většina z nás. Zatím jen výjimky byly nuceny setrvat v karanténě a zahájit dočasnou distanční výuku. V polovině listopadu začíná covid nabírat na síle, co je před námi, nevíme. Vážíme si každého okamžiku, kdy škola funguje tak, jak má. Jedním za takových momentů bylo zcela jistě předávání Slabikářů nejmenším prvňáčkům.

       Nošení roušek, testování, karanténa. I přes všechna omezení jsme rádi, že se podařilo alespoň v jedné ze tří prvních tříd opět navázat kontakt (i když s povinnými rozestupy) s deváťáky, kteří nad svými prvňáčky převzali patronát, a mohlo se uskutečnit vzájemné setkání spojené s předáním Slabikáře. Kluci a holky již zvládli stránky Živé abecedy, kde poznali první písmenka a začali číst slabiky a slova. A právě tehdy nastává chvíle, kdy berou do ruky svoji první knihu v životě, kterou je s jistotou přečtou od začátku až do konce Slabikář.

      Pro někoho možná obyčejná věc. Pro prvňáčka okamžik, kdy začíná pronikat do světa písmen, slov, vět a prvních jednoduchých příběhů. Všichni si to pamatujeme. Máma má mísu i mimi, Ola, Ela, Ála a Sam jsou první knižní hrdinové. Začátek je těžký, ale většině z těch nejmenších se objevování písmenkového světa začíná líbit a mají radost z každého přečteného textu. Je to situace opakující se každý rok. Sledovat tu radost, kdy najednou malý človíček řekne: „Jé, tam je napsáno slovo ……“, to je jedno jaké, ale najednou jej dokáže přečíst, jak radostný to okamžik. My jim přejeme, aby při objevování toho, co my ostatní považujeme za samozřejmost, byli trpěliví a jejich snaha jim přinesla kýžené ovoce. Tím bude první přečtená kniha v jejich životě.

Zřejmě nikdo z nás nepochybuje o tom, že pohyb je život. Absence tělesné výchovy v loňském školním roce jednoznačně nebyla šťastným krokem. Ve snaze alespoň trošku vynahradit chybějící fyzické aktivity, stihli jsme se ještě na 1. stupni v předposledním říjnovém týdnu vypravit s dětmi na dopolední Den tělesné zdatnosti. Společné chvíle se spolužáky a procházka přírodou. Dvě priority, které provázely středeční dopoledne, přinesly žákům do výuky oživení a radost. My jsme rádi, že jsme to stihli, protože už v dalším týdnu došlo z důvodu zhoršující se epidemiologické situace k prodloužení podzimních prázdnin o dva dny. Snad se po nich opět setkáme ve školních lavicích. To si všichni moc přejeme!

     Když malí prvňáčci zasedli před rokem do školních lavic, všichni jsme věřili, že bude výuka probíhat tak, jak má. Covidová situace se však zhoršila a v říjnu 2020 se museli i ti nejmenší odebrat k online výuce. Do té doby něčemu, co si nikdo z nás v téhle situaci nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Bohužel, bylo to tady.

     Obdiv patří všem. Učitelkám, rodičům i žákům. I když to nikoho netěšilo, zasedli k monitorům, sebrali všechny síly a šli se učit číst, psát a počítat online. Občas jim sice bylo umožněno vrátit se do školy, ale jednoznačně lze říci, že tihle prvňáci měli svůj začátek ve škole bezesporu hodně, hodně těžký. Dnes, s odstupem jednoho roku, můžeme říci, dokázali jste to!

    Letošní jarní měsíce jako by pochopily, co vše je potřeba dohnat, nepospíchaly s teplým počasím a umožňovaly našim nejmenším zdokonalovat se ve čtení, psaní i počítání. Na konci školního roku mohly všechny paní učitelky prvních tříd konstatovat, že to kluci a holky zvládli.

     O to s větším napětím bylo očekáváno jejich letošní Pasování na čtenáře. Budou umět číst? Čtou opravdu všichni? Skvělá p. Bobišová, která ve spolupráci se svými kolegyněmi každoročně tuto chvályhodnou akci připravuje, byla mile překvapena. Když ve středu 6. října 2021 přišli do místní frýdlantské knihovny letošní druháci, neměli problém předvést své čtenářské umění. Po vylosování textu z pověstného klobouku Boba a Bobka jej všichni přečetli a vyhledali k němu správný obrázek. Za zvuku slavnostní fanfáry pak byli postupně pasováni na rytíře Řádu čtenářského a složili čtenářský slib. Odměnou jim byl Čtenářský pas s možností přihlášení se do knihovny do konce kalendářního roku zdarma i drobné dárky. Teď už jim tedy nezbývá, než začít objevovat kouzlo četby v praxi a přát si, aby se kniha stala pro většinu z nich přítelem na celý život.

      Hned ve druhém zářijovém týdnu čekaly na prvňáčky tři dny adaptačního kurzu. Ten první prožili ve společnosti svých nejstarších spolužáků. Ti je přišli podpořit do tříd v jejich prvních dnech školního života. Společně tvořili, sportovali, navazovali přátelství. Deváťáci slíbili nejmenším pomoc a spolupráci, prvňáčci zase na oplátku podporu v situacích, jež jim přinese poslední rok školní docházky. Vzájemné soucítění i dobrá nálada vyzařovala ze všech přítomných, což byla ta nejlepší deviza pro dny příští, dny naplněné nejen získáváním nových vědomostí, ale také zkouškami a možná i občasným malým trápením či starostí. Program ještě oživila návštěva členek společnosti Podané ruce, které nás tradičně poctily návštěvou se svými psími svěřenci. A jak bylo ze vzniklé atmosféry patrné, děti a čtyřnozí miláčci prostě patří k sobě

      Druhý den se nesl ve znamení her a dobrodružství. Po nezbytné cestě autobusem, který dopravil kluky a holky na Bílou, čekala na všechny přítomné zábavná pirátská plavba. Vše umocněno nádherným počasím vykonalo v duších malých žáčků pocit vzájemné sounáležitosti, radosti a v neposlední řadě té nejlepší nálady. Bylo to prostě super.

      Poslední, třetí den, přijela do školy oblíbená muzikoterapeutka, speciální pedagožka a lektorka, paní Mgr. Lenka Břenková, která nejenže vlastní množství hudebních nástrojů, ale dokáže děti upoutat a zaujmout tak, jak to umí právě ona. Hudba mimo jiné ve svých rozmanitých podobách člověku odedávna pomáhala překonávat nejrůznější obtíže i vyjadřovat prožívání, navazovat vztahy nebo rozvíjet svůj potenciál. A to se možná u nás na chvíli podařilo.

     Děti mají první kroky v lavicích a s novými spolužáky za sebou. Teď již nezbývá, než se pustit do učení. Držíme palce, ať se jim to daří.

1 2 ►

     Prázdninové dva měsíce utekly jako voda a prvozářijové datum v kalendáři dalo školákům jasně najevo, že slastná doba nicnedělání končí, je potřeba oprášit aktovky, obohatit je o pár zánovních školních potřeb a vydat se směrem k budově, která poskytuje nejen nové vědomosti a poznatky, ale nabízí rovněž příležitost ke vzniku přátelství, jež mnohdy přetrvají po celý život.  Začal nám školní rok 2021/2022.

     Ti, kteří zasedli do lavice poprvé a jejichž život zaznamenává velikou změnu, tak na ty jsme se u nás v Tégeemce velmi těšili a připravovali. Samozřejmě, že řeč je o žácích 1. tříd. V naší škole byl jejich první školní den slavnostní stejně, jako tomu bylo i v minulých letech. Vedle nezbytné účasti vedení školy, tradici dodrželi i patroni z 9. tříd a naše Chasička. Vzácným hostem pak byla pro všechny naše paní starostka a senátorka RNDr. Helena Pešatová, která si našla čas, aby přišla osobně přivítat 69 kluků a holek rozdělených do tří tříd. Samozřejmě, že nechyběly ani třídní paní učitelky L. Goluchová, A. Rumlová a R. Žáková.

      První dny v novém prostředí mají tedy naši nejmenší za sebou. My všem moc přejeme, aby se jim u nás ve škole líbilo, hodně se toho naučili, rozuměli si se svými spolužáky a cítili se tady dobře. Jenom tak se brzy naučí číst, psát i počítat a budou moci objevovat svět.

     Hodně štěstí, prvňáčci!

„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“ Možná někteří ano, ale my učitelé určitě ne. Slova Alberta Einsteina jakoby se stala výzvou pro nás v Tégeemce před datem, který jsme vždy věnovali a věnujeme dětem. Po době strávené u počítačů, mnoha dnech plných omezení a opatření jsme se mohli konečně trochu nadechnout a začít téměř normálně fungovat. Není se co divit, že 1. června vyrazila celá škola do přírody. A vzhledem k tomu, že nám okolí města nabízí nepřeberné množství možností, zvolili pedagogové trasy a cíle prvního červnového dne tak, že si to opravdu všichni užili. Možnost prožít volně dopoledne se svými spolužáky byla pro všechny radostným dlouho očekávaným okamžikem. V podstatě ani nezáleželo moc na tom, kam se vydají. Hlavní bylo si užít společné chvíle s těmi, které jsme nějakou dobu neviděli naživo, ale jen na monitoru obrazovky počítače.

      Cíle vycházek byly různé. Nejbližší okolí, hřiště u školy či dopravní, Ondřejník či dokonce Lysá hora, známá místa s oblíbeným občerstvením či zábavou. Ať už si to děti se svými učiteli zamířily kamkoli, vše bylo umocněno nádherným slunečným počasím a přátelskou atmosférou. A nám nezbývá, než s jistotou konstatovat, že letošní Den dětí se našim žákům skutečně vydařil.

      Listopad. Měsíc, který se po rozžatých svíčkách dušičkového začátku zahaluje do již téměř zimní tmy. Dlouhé noci střídají krátké dny, letos jich naštěstí bylo ještě pár prosvětlených slábnoucími paprsky podzimního sluníčka. I přes nouzový stav a nemožnosti žít život, na jaký jsme byli zvyklí, jsme si takovýchto dnů obzvlášť považovali. Každá chvíle, kdy jsme mohli vyrazit ven, do přírody, přinášela lidem radost a tolik potřebné uvolnění. Všem, ale nejvíce to asi potřebovaly děti, které zůstaly od 14. října 2020 uvězněné díky opětovně nařízené distanční výuce doma u počítačů. Podruhé došlo k omezení sociálních kontaktů, rodičům i pedagogům nastaly krušné chvíle, jak tuhle situaci zvládnout a zajistit. Ocitli jsme se trochu v jiné situaci, než na jaře, kdy jsme si toto prožili poprvé. Byli jsme sice již více připraveni, ale rozjezd nebyl snadný. Přes počáteční problémy jsme se ale překlenuli a na počátku listopadu se již obrazně řečeno proháněly školní vlaky v dobře zajetých kolejích. Všechny ale netrpělivě očekávaly dojezd do cílové stanice, kterou nebylo nic jiného, než ukončení distanční výuky a návrat do lavic.

     Jako první „dojeli“ do cíle naši nejmenší, žáci 1. a 2. tříd se do školy vrátili ve středu 18. listopadu 2020. Za přísných hygienických podmínek je zde uvítaly jejich třídní paní učitelky s velikým úsměvem schovaným za nezbytnou rouškou. Když se člověk usmívá, září mu oči, a ty tento den zářily všem. Není se co divit. Výuka nejmenších dětí tak zvaně online je dobrodružství hodné opravdových hrdinů. Těmi se v její době staly nejen naše elementaristky, ale rovněž rodiče či prarodiče kluků a holek, kteří s ní obětavě pomáhali. První slabiky, slova, písmena. Tohle se přece musí ukázat osobně a ne přes počítač. Podržet ruku pomoci napsat správný tvar, několikrát svázaně vyslovit obě hlásky, aby z nich vylezla slabika a poté slovo. Tím prvním bývá MÁMA. A pokračují další. Je moc dobře, že tihle prvňáčci uslyší jak na to, opět tam, kde to slyšet mají, ve školní lavici. Je dobře, že jsou opět spolu, vzájemně si pomáhají a učí se jeden od druhého. Tahle výuka je pro nás prioritou a tak věřme, že již bude pokračovat tak, jak má.

      Přikládáme pár fotografií, které zachycují radostné okamžiky našich nejmenších po listopadovém návratu do školy. Někteří využili posledních slunečních paprsků a vyrazili ven. Koneckonců bylo to i v hygienických doporučeních pro tyto dny. Druháci neváhali vyzkoušet novou frýdlantskou Lesní stezku, která je moc hezká a při učení v přírodě se tak mohli alespoň na chvíli nadechnout čerstvého vzduchu.

     Nic není jako dřív. Covid pandemie mění naše životy. Zakrývá nám sice ústa a nos, ale oči a mozek si naštěstí roušku nasadit opravdu nemohou. Ve škole se od září opět učilo, a přestože nám mnohá omezení nedovolila rozjet vše tak, jako bývalo zvykem, radovali jsme se z každého projektu, který se nám podařilo realizovat.

     Poměrně teplé zářijové dny lákaly ven všechny kolektivy žáků. Není se co divit, že v hodinách tělesné výchovy bylo opět naplno využito nejen hřiště za školou, ale i další venkovní prostory, které se u školy nabízí. Výjimkou nebyla výuka v atriu či poznávací vycházky. Vyvrcholením byl pak v pátek 25. září 2020 projekt 1. stupně nazvaný Den tělesné zdatnosti. Děti vyrazily na celé dopoledne do různých míst v okolí, aby využily jedny z posledních slunečních paprsků a mohly tak alespoň částečně kompenzovat chybějící pohyb z předprázdninového koronavirového období. A protože se letos nemohla uskutečnit naše Drakiáda, využili někteří právě tohoto dne, aby si své vzdušné oblíbence trošku provětrali.

      Zkrátka a dobře, září a kousek října jsme si ve škole po vynucené pauze opravdu užili. Na možnou distanční výuku, která nás nakonec bohužel čekala, jsme sice již lépe připraveni, než tomu bylo před půl rokem, avšak je nám jako všem jasné, že klasiku ve školních lavicích nic nenahradí. Tak snad se jí zase brzy dočkáme.