Naučit se číst je jedním z předních úkolů prvního roku povinné školní docházky. Písmenka se postupně spojují ve slabiky, z nich poté vznikají slova, ze slov věty a pak už je jen krůček k delšímu textu s daným obsahem. Přichází období prvního čtení a rodí se láska dítěte ke knize. Probudit ji se samozřejmě ve škole hodně snažíme, avšak najde-li se další činitel, který může tento významný životní návyk upevnit, jsme moc rádi. Jedním z takových motivačních impulzů je spolupráce školy s místní knihovnou.

     Svoji oblibu mají knihovnické lekce, které se vloni bohužel ve 2. pololetí konat nemohly. A tak jsme se trošku báli, jak tomu bude letos. Přes počáteční obavy se nakonec podařilo uskutečnit naplánované tradiční pasování druháků na čtenáře. Malí adepti rytířství řádu čtenářského to sice neměli posledních pár měsíců v 1. třídě díky distanční výuce vůbec snadné, ale přesto se jim povedlo zdolat všechna písmena abecedy, spojit je do slov a vět a naučit se chápat obsah čteného textu. Dokázat to mohli při malé slavnosti, která proběhla v místní knihovně.

     Za účasti paní vedoucí knihovny a jejich kolegyní se z malých kluků a holek stali nejen opravdoví čtenáři, ale také rytíři a ochránci knih. Domů si odnesli drobné upomínkové předměty a možnost přihlásit se k vypůjčování knih do konce kalendářního roku bezplatně. Rádi bychom i touto cestou poděkovali frýdlantské knihovně a jejím zaměstnankyním za tento krásný projekt. Naši žáci se jej moc užili a my věříme, že právě zde došlo ke zrodu několika nových milovníků knih. Děkujeme!

Je všeobecně známo, že mottem našeho školského vzdělávacího programu je SOUHRA. Snažíme se o ni ve všech činnostech i aktivitách provázejících každodenní dění ve škole. Své prvotní naplnění u nově příchozích žáků mohla ukázat hned v úvodu, kdy ve druhém zářijovém školním týdnu proběhl tradiční adaptační kurz. Přispěl k tomu, aby se mezi sebou „sehrály“ nově vzniklé kolektivy, kluci a holky se blíže poznali, sblížili se se svými novými učitelkami a rovněž zjistili, že ve škole v tom nejsou sami, neboť jim budou nápomocni jejich starší spolužáci. To vše a možná i něco navíc bylo cílem aktivit spojených s adaptací. Ať už to bylo společné sportování, návštěva vodicích psů organizace Podané ruce s ukázkou canisterapie anebo výlet na Bílou, kde děti čekala Pirátská plavba, celý projekt skvěle přispěl ke vzájemnému seznamování. A i když se zatím vzhledem k onemocnění hlavní protagonistky nekonalo plánované relaxační muzicírování  Héja – hej (děti si jej prožijí v náhradním termínu), jsme moc rádi, že se podstatná část mohla v dnešní nejisté době uskutečnit a přispět tak ke zrodu nových třídních kolektivů.

Přestože nás první zářijové úterní ráno uvítalo zamračenou oblohou, nám to úsměv z tváří nevzalo. Nejenže jsme po dlouhé době s úlevou opět ve škole přivítali všechny žáky, ale v prvé řadě nás opravdu těšilo, že si tento slavnostní den mohli užít v současné koronavirové době naši nejmenší prvňáčci se vším, co k tomu patří, dokonce v doprovodu svých nejbližších, i když v mírně omezeném počtu a rouškou.

       Ve třech prvních třídách zavládla od rána tradiční atmosféra. Dojatí rodiče, dětská nejistota z nového prostředí, nazdobené třídy, natěšené paní učitelky, vzácní hosté. Kolikrát jsme již tohle prožili, a přesto se pokaždé tato událost znovu a znovu zapisuje do duší jejich účastníků. Ať už jsou to písničky naší Chasičky, účast vedení školy i Města, anebo třeba přítomnost patronů z devátých tříd, jež si své malé svěřence opět rádi vezmou pod svá ochranná křídla. Nechyběly ani drobné dárečky od Ovocentra a SRPŠ. Zkrátka a dobře den, na který se nezapomíná, první den ve škole. Potěšilo nás, že proběhl a pevně věříme, že za ním budou následovat i další. Takové, na jaké jsme zvyklí, plné učení, vzdělávání, soutěží, kamarádských příběhů a přátelských okamžiků. A moc to přejeme všem, hlavně pak našim prvňáčkům.

V úterý odpoledne 23. června 2020 ožila Tégeemka nebývalým ruchem. V prostorách bývalé Pastelky se zde v jednohodinových intervalech postupně sešli rodiče, vedení školy, paní učitelky a samozřejmě budoucí adepti povinné školní docházky, aby byli slavnostně pasováni na žáky naší školy. Vše probíhalo za dodržení potřebných hygienických nařízení, která ale nikterak neomezila charakter výjimečného okamžiku. Z malých předškoláků se stali školáci. Jako vzpomínku na tuhle chvíli obdrželi malého keramického ptáčka, diplom a drobné dárky. Až na pár jedinců, kteří jistě měli pro svoji absenci vážný důvod, přišli skoro všichni. Dověděli se, co všechno je v září ve škole čeká, co je potřeba pro malého prvňáčka připravit a v neposlední řadě poznali paní učitelky, které je v září převezmou pod svá symbolická křídla.

     To, že jsme mohli tuto akci uskutečnit, přineslo všem velké zadostiučinění. Vždyť vítání budoucích žáčků patří ve škole k těm nejradostnějším okamžikům. A my jsme rádi, že jsme o něj nakonec nepřišli ani v tomto koronavirovém školním roce 2019/2020.

   To, co přinesl letošní březen, určitě nikdo nečekal. Zavření škol, karanténa. Šíření epidemie koronaviru bylo něčím naprosto nečekaným. Již po návratu z jarních prázdnin probíhala ve škole mnohá omezení a hygienická opatření, my věřili, že postačí. Mýlili jsme se. V úterý dopoledne 10. března 2020, kdy k nám do školy zavítaly děti z místních mateřských školek a probíhalo zde v náhradním termínu již druhé naše Pohádkové hraní na opravdovou školu, jsme se dozvěděli skličující zprávu o celostátním uzavření škol. Sdělení zapůsobilo jako blesk, učitelé okamžitě začali vymýšlet, jak svým žákům zabezpečit alespoň částečnou výuku v domácím prostředí. Vše se mělo uskutečnit od následujícího dne, a my měli ještě v plánu odpolední setkání s rodiči budoucích prvňáčků. To jsme ještě mohli uskutečnit.

   Od 15 hodin k nám zavítala skupinka rodičů se svými ratolestmi, pro něž byla připravena ukázka pomůcek, učebnic, paní učitelky nachystaly rovněž tvořivou část. Rodiče pak měli možnost vyslechnout si na společné schůzce potřebné informace týkající se zápisu do 1. třídy, seznámit se s chodem školy a vedení školy odpovídalo na jejich dotazy.

   Celé odpoledne se neslo v přátelském duchu, a tak jsme na chvíli zapomněli na starosti, které byly před námi. Věříme, že těžké chvíle, které nám březen připravil, co nejdříve pominou a my budeme moci brzy uskutečnit to, nač se celou dobu připravujeme, čímž je samotný zápis do 1. tříd.

A zase to bylo tady, masek plný sál,

8. březen, neděle, a náš karneval.

Odpoledne jsme se sešli v sále kulturním,

škoda jen, že „koronvirus“ účast ovlivnil.

Ti, co přišli, byli rádi, místa bylo dosti,

užili si zábavy dvě hodinky s radostí.

Opět přijel Jirka Hadaš, s ním maxipes Fík,

skvěle jsme se pobavili, buď mu za to dík.

Tanec, hry a soutěžení, vše tu bylo k mání,

za to centru kulturnímu patří naše děkování.

Moc dobře to paní Kateřina umí připravit

ji a ty, co pracují zde, chceme ocenit,

jejich práci, starostlivost, také zázemí,

které nám vždy s pečlivostí rádi připraví.

Komu ještě patří díky? Přece rodičům!

Těm ochotným, co přinesli spoustu dobrot na společný stůl.

A co zbývá ještě dodat? Za rok znovu chcem si hrát.

Možná malé postesknutí, že kdo chyběl, může litovat.

   Přestože letošní pořádání lyžařského výcviku bylo vzhledem k nestálé zimě tak trošku sázkou do loterie, nakonec to dětem z 1. stupně vyšlo a naši nejmenší si jej nakonec parádně užili.

   Konal se od 17. do 21. února 2020 v odpoledních hodinách. Když jsme v druhém únorovém týdnu vzhlíželi s obavami k teploměrům a vzácně bílým kopečkům, nakonec přišlo mírné ochlazení, spadlo pár sněhových vloček a naši malí lyžníci mohli vyrazit na Bílou, kde je tradičně očekávali zkušení instruktoři SUN Outdoor. Paní učitelka Renata Žáková, která měla vše pod kontrolou a celý kurz pečlivě zorganizovala, mohla mít společně se všemi účastníky radost. Příroda jakoby jí chtěla za poctivou přípravu poděkovat a uprostřed týdne přišlo dokonce ochlazení i s kouskem čerstvé přírodní bílé peřiny. Zkrátka, nejmladším dětem to prostě vyšlo.

   Období přípravy na přijetí budoucích prvňáčků začíná u nás ve škole zpravidla zvolením tématu, jaký bude tento letošní proces provázet. I přesto, že jsme si tentokrát vybrali přivítání s písničkou, nezapomněli jsme ani na další, dá se říct významnější součást výuky, a tou je čtení. A tak první krok, který jsme připravili pro nastávající předškoláky, bylo právě ono zmíněné poznání toho, jak je důležité a zároveň krásné to, co člověku přináší nejvíce poznání, čímž je samozřejmě četba knih.

   Aby tohle budoucí čtenáři poznali, připravili pro ně naši páťáci v únoru společné čtení knihy, jež po léta provází mnohé generace. Bylo jím Čapkovo Povídání o pejskovi a kočičce, konkrétně nejznámější pohádky, jak spolu tihle dva pekli dort. No a samozřejmě nezůstalo jen u četby samotné. Součástí projektu bylo i praktické ochutnání, nikoli však receptu, který stvořili pejsek s kočičkou, ale toho, jež jim připravili naši žáci společně s paní učitelkou A. Veselkovou. Výborné muffiny si děti z mateřské školky samy dozdobily šlehačkou.

    Malí předškoláci si společně s našimi páťáky dobře porozuměli, pohádka se líbila a celý projekt tak našel své opodstatnění.

A byl advent. Přestože jsme všichni moc toužili po sněhové nadílce, tentokrát jsme se jí před Vánocemi prostě nedočkali. Právě naopak. Z hlíny se tlačily sněženky, někde dokonce rozkvetly i stromy. A tak nezbylo, když už se příroda zbláznila, vykouzlit si potřebnou atmosféru aspoň ve škole. Návštěvy filmových pohádek, pečení cukroví, dílna s rodinnými příslušníky, zpívání koled a závěrečné nebeské balónkové poselství, to byly projekty, které vstoupily do chodu školy v předvánočních dnech a přinesly nám pohodu a radost.

Z mnoha akcí zmiňme alespoň dvě pro nás nejvýznamnější. Nejprve to byly čtvrteční (19 . 12.) dílny, které přilákaly do školních lavic mezi ty nejmladší také naše rodiče i prarodiče. Tradice společného tvoření s dětmi nás provází již delší dobu a my jsme moc rádi, že jste si k nám našli cestu i čas a dostavili se opravdu v hojném počtu. Byly to příjemné chvíle, které k tomuto období prostě patří. Vzájemné spolupráce si velmi považujeme a děkujeme za ni. Další den, v pátek 20. prosince, bylo asi nejvíce očekávanou akcí společné Zpívání koled žáků 1. stupně v kostele sv. Bartoloměje. I v tomto roce, již po šesté, nám bylo římskokatolickou farností umožněno uskutečnit tento krásný projekt. Vážíme si této podpory. Našim cílem je totiž ukázat dětem ten pravý smysl Vánoc a právě díky tomuto počinu se nám to daří. Byli jsme velmi potěšeni přítomností nového p. faráře Romana Macury, který děti přišel pozdravit a popřál jim krásné vánoční svátky.

Z kostela vedly naše kroky zpátky ke škole a i přes velký vítr, který nás doprovázel, jsme mohli před odchodem na vánoční prázdniny opět vypustit balónky s přáními plnými proseb o mír, dobré vztahy mezi lidmi, lásku a přátelství. Kluci a holky si víc a víc uvědomují naléhavost těchto potřebných lidských hodnot a my věříme, že se nám je společně podaří udržet.

Úkolem školy je v prvé řadě vzdělávat, tedy předávat nové poznatky a vědomosti. Formy, jakými se tato činnost naplňuje, jsou různé. Klasické výukové metody jsou mnohdy obohaceny projekty, při nichž jsou žáci se světem kolem nás seznamováni hravě na základě vlastních zkušeností. Takto nabyté poznání jistě patří k těm nejlépe zapamatovatelným a určitě i velmi oblíbeným. V naší škole probíhá podobných projektů obrovské množství a jsou součástí výuky všech ročníků. Někdy zajíždějí odborníci přímo k nám do tříd, jindy se děti vydávají za vzdělávacími pořady samy. A takovým příkladem může být i říjnový „výlet“ části druháků do Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm,  kde byl pro ně připraven edukační program Vítejte v ptačí říši.

Pro některé kluky a holky byla zážitkem i samotná cesta vlakem, který dopravil malé zvědavce do města ležícího pod známou památnou horou. Podzimní babí léto přálo krátké prohlídce města, po které následovala samotná návštěva muzea. Pan Martin Trubač se svým kolegou již byli připraveni, aby žáky svým poutavým zpracováním daného tématu zavedli mezi opeřence, ukázali jim základní i zajímavé poznatky z jejich života. Nechyběla praktická část, překvapením pro všechny byl závěrečný ptačí koncert. Celý pořad provázelo nadšení a přirozená pozornost dětí, takže výprava nejen splnila svůj účel, ale i potěšila. Pan Komenský by měl z takového poznávání jistě velkou radost. Stejně, jako ji měli všichni, kteří se do muzea tento den vypravili.