„Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“ Možná někteří ano, ale my učitelé určitě ne. Slova Alberta Einsteina jakoby se stala výzvou pro nás v Tégeemce před datem, který jsme vždy věnovali a věnujeme dětem. Po době strávené u počítačů, mnoha dnech plných omezení a opatření jsme se mohli konečně trochu nadechnout a začít téměř normálně fungovat. Není se co divit, že 1. června vyrazila celá škola do přírody. A vzhledem k tomu, že nám okolí města nabízí nepřeberné množství možností, zvolili pedagogové trasy a cíle prvního červnového dne tak, že si to opravdu všichni užili. Možnost prožít volně dopoledne se svými spolužáky byla pro všechny radostným dlouho očekávaným okamžikem. V podstatě ani nezáleželo moc na tom, kam se vydají. Hlavní bylo si užít společné chvíle s těmi, které jsme nějakou dobu neviděli naživo, ale jen na monitoru obrazovky počítače.

      Cíle vycházek byly různé. Nejbližší okolí, hřiště u školy či dopravní, Ondřejník či dokonce Lysá hora, známá místa s oblíbeným občerstvením či zábavou. Ať už si to děti se svými učiteli zamířily kamkoli, vše bylo umocněno nádherným slunečným počasím a přátelskou atmosférou. A nám nezbývá, než s jistotou konstatovat, že letošní Den dětí se našim žákům skutečně vydařil.

      Listopad. Měsíc, který se po rozžatých svíčkách dušičkového začátku zahaluje do již téměř zimní tmy. Dlouhé noci střídají krátké dny, letos jich naštěstí bylo ještě pár prosvětlených slábnoucími paprsky podzimního sluníčka. I přes nouzový stav a nemožnosti žít život, na jaký jsme byli zvyklí, jsme si takovýchto dnů obzvlášť považovali. Každá chvíle, kdy jsme mohli vyrazit ven, do přírody, přinášela lidem radost a tolik potřebné uvolnění. Všem, ale nejvíce to asi potřebovaly děti, které zůstaly od 14. října 2020 uvězněné díky opětovně nařízené distanční výuce doma u počítačů. Podruhé došlo k omezení sociálních kontaktů, rodičům i pedagogům nastaly krušné chvíle, jak tuhle situaci zvládnout a zajistit. Ocitli jsme se trochu v jiné situaci, než na jaře, kdy jsme si toto prožili poprvé. Byli jsme sice již více připraveni, ale rozjezd nebyl snadný. Přes počáteční problémy jsme se ale překlenuli a na počátku listopadu se již obrazně řečeno proháněly školní vlaky v dobře zajetých kolejích. Všechny ale netrpělivě očekávaly dojezd do cílové stanice, kterou nebylo nic jiného, než ukončení distanční výuky a návrat do lavic.

     Jako první „dojeli“ do cíle naši nejmenší, žáci 1. a 2. tříd se do školy vrátili ve středu 18. listopadu 2020. Za přísných hygienických podmínek je zde uvítaly jejich třídní paní učitelky s velikým úsměvem schovaným za nezbytnou rouškou. Když se člověk usmívá, září mu oči, a ty tento den zářily všem. Není se co divit. Výuka nejmenších dětí tak zvaně online je dobrodružství hodné opravdových hrdinů. Těmi se v její době staly nejen naše elementaristky, ale rovněž rodiče či prarodiče kluků a holek, kteří s ní obětavě pomáhali. První slabiky, slova, písmena. Tohle se přece musí ukázat osobně a ne přes počítač. Podržet ruku pomoci napsat správný tvar, několikrát svázaně vyslovit obě hlásky, aby z nich vylezla slabika a poté slovo. Tím prvním bývá MÁMA. A pokračují další. Je moc dobře, že tihle prvňáčci uslyší jak na to, opět tam, kde to slyšet mají, ve školní lavici. Je dobře, že jsou opět spolu, vzájemně si pomáhají a učí se jeden od druhého. Tahle výuka je pro nás prioritou a tak věřme, že již bude pokračovat tak, jak má.

      Přikládáme pár fotografií, které zachycují radostné okamžiky našich nejmenších po listopadovém návratu do školy. Někteří využili posledních slunečních paprsků a vyrazili ven. Koneckonců bylo to i v hygienických doporučeních pro tyto dny. Druháci neváhali vyzkoušet novou frýdlantskou Lesní stezku, která je moc hezká a při učení v přírodě se tak mohli alespoň na chvíli nadechnout čerstvého vzduchu.

     Nic není jako dřív. Covid pandemie mění naše životy. Zakrývá nám sice ústa a nos, ale oči a mozek si naštěstí roušku nasadit opravdu nemohou. Ve škole se od září opět učilo, a přestože nám mnohá omezení nedovolila rozjet vše tak, jako bývalo zvykem, radovali jsme se z každého projektu, který se nám podařilo realizovat.

     Poměrně teplé zářijové dny lákaly ven všechny kolektivy žáků. Není se co divit, že v hodinách tělesné výchovy bylo opět naplno využito nejen hřiště za školou, ale i další venkovní prostory, které se u školy nabízí. Výjimkou nebyla výuka v atriu či poznávací vycházky. Vyvrcholením byl pak v pátek 25. září 2020 projekt 1. stupně nazvaný Den tělesné zdatnosti. Děti vyrazily na celé dopoledne do různých míst v okolí, aby využily jedny z posledních slunečních paprsků a mohly tak alespoň částečně kompenzovat chybějící pohyb z předprázdninového koronavirového období. A protože se letos nemohla uskutečnit naše Drakiáda, využili někteří právě tohoto dne, aby si své vzdušné oblíbence trošku provětrali.

      Zkrátka a dobře, září a kousek října jsme si ve škole po vynucené pauze opravdu užili. Na možnou distanční výuku, která nás nakonec bohužel čekala, jsme sice již lépe připraveni, než tomu bylo před půl rokem, avšak je nám jako všem jasné, že klasiku ve školních lavicích nic nenahradí. Tak snad se jí zase brzy dočkáme.

     Naučit se číst je jedním z předních úkolů prvního roku povinné školní docházky. Písmenka se postupně spojují ve slabiky, z nich poté vznikají slova, ze slov věty a pak už je jen krůček k delšímu textu s daným obsahem. Přichází období prvního čtení a rodí se láska dítěte ke knize. Probudit ji se samozřejmě ve škole hodně snažíme, avšak najde-li se další činitel, který může tento významný životní návyk upevnit, jsme moc rádi. Jedním z takových motivačních impulzů je spolupráce školy s místní knihovnou.

     Svoji oblibu mají knihovnické lekce, které se vloni bohužel ve 2. pololetí konat nemohly. A tak jsme se trošku báli, jak tomu bude letos. Přes počáteční obavy se nakonec podařilo uskutečnit naplánované tradiční pasování druháků na čtenáře. Malí adepti rytířství řádu čtenářského to sice neměli posledních pár měsíců v 1. třídě díky distanční výuce vůbec snadné, ale přesto se jim povedlo zdolat všechna písmena abecedy, spojit je do slov a vět a naučit se chápat obsah čteného textu. Dokázat to mohli při malé slavnosti, která proběhla v místní knihovně.

     Za účasti paní vedoucí knihovny a jejich kolegyní se z malých kluků a holek stali nejen opravdoví čtenáři, ale také rytíři a ochránci knih. Domů si odnesli drobné upomínkové předměty a možnost přihlásit se k vypůjčování knih do konce kalendářního roku bezplatně. Rádi bychom i touto cestou poděkovali frýdlantské knihovně a jejím zaměstnankyním za tento krásný projekt. Naši žáci se jej moc užili a my věříme, že právě zde došlo ke zrodu několika nových milovníků knih. Děkujeme!

Je všeobecně známo, že mottem našeho školského vzdělávacího programu je SOUHRA. Snažíme se o ni ve všech činnostech i aktivitách provázejících každodenní dění ve škole. Své prvotní naplnění u nově příchozích žáků mohla ukázat hned v úvodu, kdy ve druhém zářijovém školním týdnu proběhl tradiční adaptační kurz. Přispěl k tomu, aby se mezi sebou „sehrály“ nově vzniklé kolektivy, kluci a holky se blíže poznali, sblížili se se svými novými učitelkami a rovněž zjistili, že ve škole v tom nejsou sami, neboť jim budou nápomocni jejich starší spolužáci. To vše a možná i něco navíc bylo cílem aktivit spojených s adaptací. Ať už to bylo společné sportování, návštěva vodicích psů organizace Podané ruce s ukázkou canisterapie anebo výlet na Bílou, kde děti čekala Pirátská plavba, celý projekt skvěle přispěl ke vzájemnému seznamování. A i když se zatím vzhledem k onemocnění hlavní protagonistky nekonalo plánované relaxační muzicírování  Héja – hej (děti si jej prožijí v náhradním termínu), jsme moc rádi, že se podstatná část mohla v dnešní nejisté době uskutečnit a přispět tak ke zrodu nových třídních kolektivů.

Přestože nás první zářijové úterní ráno uvítalo zamračenou oblohou, nám to úsměv z tváří nevzalo. Nejenže jsme po dlouhé době s úlevou opět ve škole přivítali všechny žáky, ale v prvé řadě nás opravdu těšilo, že si tento slavnostní den mohli užít v současné koronavirové době naši nejmenší prvňáčci se vším, co k tomu patří, dokonce v doprovodu svých nejbližších, i když v mírně omezeném počtu a rouškou.

       Ve třech prvních třídách zavládla od rána tradiční atmosféra. Dojatí rodiče, dětská nejistota z nového prostředí, nazdobené třídy, natěšené paní učitelky, vzácní hosté. Kolikrát jsme již tohle prožili, a přesto se pokaždé tato událost znovu a znovu zapisuje do duší jejich účastníků. Ať už jsou to písničky naší Chasičky, účast vedení školy i Města, anebo třeba přítomnost patronů z devátých tříd, jež si své malé svěřence opět rádi vezmou pod svá ochranná křídla. Nechyběly ani drobné dárečky od Ovocentra a SRPŠ. Zkrátka a dobře den, na který se nezapomíná, první den ve škole. Potěšilo nás, že proběhl a pevně věříme, že za ním budou následovat i další. Takové, na jaké jsme zvyklí, plné učení, vzdělávání, soutěží, kamarádských příběhů a přátelských okamžiků. A moc to přejeme všem, hlavně pak našim prvňáčkům.