„Co se to tu chystá?“ ptali se malí prvňáčci. „No přece zápis do 1. tříd!“ zněla odpověď. „Vás tohle bohužel minulo. Víte, děti, to přijde budoucí žáček s rodiči odpoledne do školy, která je tématicky nazdobená a ukáže, co všechno se už ve školce nebo doma naučil. Vše je umocněno slavnostní atmosférou spojenou s mírným napětím a očekáváním v řadách příchozích.“

     Podobný rozhovor bylo asi možné zaslechnout na více školách. Po třech letech se do školních budov vrátilo oficiální zapisování malých prvňáčků tak, jak má být. Ne jinak tomu bylo i v naší škole, která ve čtvrtek 7. dubna 2022 odpoledne přivítala v prostorách 1. stupně neskutečných 90 adeptů povinné školní docházky!  Samozřejmě, že nás tak obrovský zájem hodně potěšil.

     Jsme na jedné lodi, to bylo téma letošního zápisování a bylo to znát na každém kroku. Voda, lodičky, rybičky, příjemná atmosféra. Každý, kdo přišel, musel nejprve absolvovat oficiální část, vyplnění osobních údajů. Následovalo malé „přezkoušení“, možná lépe řečeno ukázka toho, co dítě už všechno dokáže, jak správně vyslovuje a podobně. Nechyběla malá odměna v podobě drobných upomínkových předmětů a pamětního listu, jako vzpomínku na tento významný den. Poté si mohli malí kluci a holky užít náš sportovní koutek a vydanou energii doplnit na závěr tradičně v malé minicukrárničce.

     Zápis je tedy za námi. Je pro nás velkým závazkem a uspokojením zároveň. Těší nás důvěra rodičů, kteří do naší Tégeemky se svými ratolestmi v tak hojném počtu přicházejí. Za vším je poctivá práce pedagogů a skvělý kolektiv, bez kterého by dobré jméno školy nebylo. A my věříme, že ty, kteří k nám k plnění povinné školní docházky nastoupí, nezklameme.

1 2 ►

Středa 9. března 2022 se stala dalším dnem, který můžeme s trochou nadsázky nazvat vítězným. Nejednalo se však o žádnou výhru v soutěži ani ve Sportce, i když radost to byla možná srovnatelná. My jsme totiž po dvou letech všelijakých karantén a uzavírek mohli na půdě školy opět osobně přivítat zájemce o výuku v Tégeemce, kteří si ji přišli prohlédnout, seznámit se se zdejším prostředím a třeba si popovídat s našimi pedagogy. Příchozí rodiče si společně se svými potomky prohlédli prostory 1. tříd, družinu, odborné, jazykové i počítačové učebny, anebo i naše tělocvičny. Během prohlídky jim ochotní vyučující odpovídali na množství dotazů, které směřovaly k provozu školy, přípravě budoucích prvňáčků apod. Vedle pedagogických pracovníků přispěli velkou pomocí i žáci 9. tříd, kteří návštěvníky budovou provázeli také. Nechybělo ani závěrečné, u nás již tradiční, posezení v naší školní minicukrárničce, kde si bylo možné po procházce školou vydechnout a na chvíli se zastavit.

Spokojenost byla patrná na všech, hostech i hostitelích. Osobní kontakt totiž nic nenahradí a my jsme rádi, že k němu opět mohlo dojít. Tak snad se u nás budoucím žákům líbilo a my se s nimi setkáme již brzy při dubnovém Zápisu do 1. tříd.

Pozvolnými kroky se ve škole začínáme po covidu vracet k běžnému životu a objevují projekty, na které jsme bývali zvyklí.  Jedním z nich se opět po dvou letech stalo naše Pohádkové hraní na školu pro děti z místních mateřských školek. Uskutečnilo se ve dvou dnech 8. a 9. března 2022, kdy mezi žáky 1. stupně zavítali budoucí adepti povinné školní docházky, aby si prohlédli naši budovu, splnili některé jednoduché úkoly a osobní zkušeností i seznámením se s místním prostředím se přestali této životní změny, která je čeká, obávat. Celý projekt provázelo téma našeho letošního zápisu Jsme na jedné lodi, takže k ruce milé návštěvě přispěchali na pomoc připravení námořníci z druhých, třetích a pátých tříd. Vzájemná soudržnost i laskavost přítomných brzy pomohla odstranit počáteční ostych malých příchozích, děti se aktivně zapojily do zábavných činností a my si myslíme, že závěrečné úsměvy na jejich tvářičkách vypovídaly o tom, že se do první třídy možná právě díky našemu prvotnímu pohádkovému uvítání začaly těšit. Poděkování za přípravu projektu směřuje především k p. učitelkám Marcele Majerové, Ivě Michnové a Aleně Veselkové, rovněž pak i k ostatním pedagogům z 1. stupně, kteří se do zmíněné akce zapojili.

Po dvou letech se dočkali i naši nejmladší žáci. Na konci února si i oni mohli po nechtěné odmlce užít svůj odpolední lyžařský kurz. 55 přihlášených žáků odjelo v pondělí 21. 2. 2022 autobusem na svah Ski areálu v Bílé, kde malé adepty lyžařského umění čekali instruktoři SUN Outdoor. Následovalo rozdělení do družstev a pak už si malí lyžníci mohli začít vychutnávat bílou stopu naplno. Pozitivní na celém týdnu bylo, že mnohdy po dopolední nepřízni počasí došlo kolem poledne jakoby mávnutím kouzelné hůlky k vyjasnění oblohy a na naše lyžaře se na svahu usmívalo zimní sluníčko. Až na jeden zprvu sice nepříjemně vyhlížející úraz, nakonec tomu tak naštěstí nebylo, se celý týden velmi vyvedl. Pátečními závody a přítomností některých rodičů lyžařské snažení kluků a holek vyvrcholilo. A my můžeme konstatovat, že se povedl uskutečnit další projekt, čímž se náš návrat k běžnému školnímu životu zase trošku přiblížil.

     Nejenže 31. ledna 2022 žáci sedmých ročníků dostali vysvědčení, ale rovněž tým našich tělocvikářů, odkojených a odchovaných Beskydami, odvezl 60 děvčat a chlapců do ski areálu Bílá. Pro mnohé žáky to byla odměna za pěkné studijní výsledky. A těm, kterým se v prvním pololetí ve škole příliš nedařilo, tak byli také vděčni a rádi, že unikli oprávněnému hněvu rodičů, kteří by spílali nad jejich výsledky. A podle moudrosti –  nic není tak horké, jak se uvaří a rodiče po týdnu vychladnou a budou nakonec rádi, že se jim dcera či syn vrátili z lyží v dobré fyzické i psychické kondici, tak i zarytí odpůrci vzdělání z řad žáků si oddychli.

     Počasí kurzu přálo, sněhu bylo dostatek a úraz žádný. A tak opět museli kolegové projevit týmovou práci v terénu, hlídat zdraví, dobrou náladu, učit lyžovat  a  „snowboardovat“, povzbuzovat, motivovat a krotit divoké chování žáku. My kolegové v záloze jsme měli také plné ruce práce. Ve škole udeřil COVID 19 v plné síle. Vždy nějaké negativum skrývá v sobě pozitivní věc. Lépe, když udeřil v záloze, než mít 60 lyžařů alias lazarů na horách. I my ve škole jsme se pochlapili a vše zvládli.

      Musím uznat, že zážitky člověka patří k nedílné součásti života každého z nás. I když jako češtinář nejsem součásti těchto lyžařských kurzů. Je však milé, jak jsou žáci vděční a dokážou napsat vtipné střípky z chvil, které strávili spolu.

      A závěrem poznámka češtinářky:

Učitelka: „ Vážení, napíšete příběh nebo zážitek z vašeho deníku.“

Šumění davu třídy: „ A to jako jak???“

Učitelka: „ To jako tak, že si píšeš deník se svými zážitky a jeden list vypadne a někdo si jej přečte.“

Žák v první lavici: „ Ty, já budu psát o lyžáku, protože jinak je můj život děsně nudnej.“