V předmětu výchova k občanství jsme v 8. ročníku probírali tematický celek Člověk a právo, v letošním roce na něj navázala Volba povolání. Ideální příležitostí, jak obě témata skloubit, bylo navštívit Okresní soud ve Frýdku-Místku, kde jsme se v rámci exkurze přímo zúčastnili soudního jednání. Naším cílem bylo nejen sledovat soudní proces z hlediska práva, ale všímat si také pracovních činností osob v rámci jejich profesí. Taková paní zapisovatelka, jež dokázala na klávesnici zachycovat slova v reálném čase a ihned je psát do počítače, to bylo něco. Též nás zaujala eskorta, která bedlivě dohlížela na chování již zadržené ženy. Také práce soudce, státního zástupce nebo obhájce byla nesmírně zajímavá.
Případ, který jsme společně se spolužáky z 9. ročníku sledovali, se týkal krádeže v supermarketu. Obžalovaná byla dvojice žen, jež byla již dříve trestána za různé právní delikty, jako například ublížení na zdraví, krádeže a další menší přestupky. Jedné z nich byla již před rokem udělena podmínka v trvání 3 let, a proto byla stíhána vazebně. Byla tedy přivedena eskortou, druhá žena se dostavila sama. Celé soudní jednání trvalo zhruba 120 minut. Jakmile soud začal, bylo nám hned jasné, že případ nás rozhodně nudit nebude. Zvláště jedna z žen, dlouhodobě drogově závislá, v mnohých z nás zanechala varování, jaké následky má na člověka užívání návykových látek. Po první hodině soudního stání paní státní zástupkyně odhadla, a my společně s ní, že je ve výpovědi spousta nepravdivých informací a výmyslů, do kterých se obě obžalované při výslechu zamotávaly. Po přečtení výpovědi 2 pracovníku bezpečnostní agentury vyplynuly na povrch další okolnosti, které svědčily v neprospěch obžalovaných. Po půlhodinové přestávce, kdy jsme museli opustit jednací místnost, jsme se vrátili zpět na vynesení rozsudku. První obžalovaná, která již měla podmínku, dostala 15 měsíců ve výkonu trestu, druhá obviněná si pak odnesla „flastr“ 6 měsíců.
Ještě dlouho jsme se spolužáky i učiteli probírali zážitky ze soudního jednání. Myslím, že bylo pro nás mnohem lepší vše vidět na vlastní oči než se o tom jen učit ve školních lavicích. Jak již řekl Cicero: „Praxe je nejlepší učitelka.“ Myslím, že po návštěvě soudu o tom již nikdo z žáků 9. ročníku naší Tégéemky nepochybuje.
Jakub Křížek, 9. B
