Na naší škole jsou výlety, exkurze, kulturní akce, sportovní soutěže nebo lyžařský výcvik nepostradatelnou součástí školního roku a vždy se jedná o vítanou změnu v životě každého školáka. Tradičně se sportovní kurz pro deváté ročníky plánuje na září. Bohužel vzhledem k epidemiologické situaci nemohl kurz v tomto měsíci proběhnout.
Deváťáci se ale nakonec dočkali a po několika měsících distanční výuky strávených za obrazovkami monitorů vyrazili do otevřené náruče červnové přírody. Kurz se uskutečnil 17. – 19. června v obci Bílá. Vedoucím kurzu byl pan učitel Martin Kudělka, který s panem ředitelem Jaromírem Horkým celý kurz pečlivě naplánoval a připravil. Technické zázemí pomohli zajistit pan učitel Pavel Eliáš a pan učitel Dan Strangfeld. Dalšími členy týmu byli třídní učitelé Eva Gřesová, Jana Plucnarová, David Mareček a speciální pedagog Petra Senčíková.
Většina žáků a učitelů dojela na místo autobusem, další skupina šikovných cyklistů vyrazila do cíle na kole. Jakmile se všichni ubytovali, zanedlouho byl vyhlášen program dne a následovalo rozdělení do týmů. Zelení, Žlutí a Modří si pořádně zaběhali při hře Kousáci, po obědě jednotlivé týmy absolvovaly střídavě přechod přes rokli, střelbu ze vzduchovky, kuše a luku a také pochod k nádrži Čurábka, kde je čekaly rafty a kajaky. Cestou jednotlivé týmy vymýšlely zábavu k večernímu táborovému ohni.
Také následující den byl plný her, zábavy a adrenalinu. Horké chvíle zažili třídní učitelé při hře Záchrana třídního, kdy každý tým nesl svého třídního na nosítkách v náročném terénu malebných lesů. Líbily se také hry Mohyly, Čísla, Špalíčky. Večer nechyběla diskotéka.
Přestože sobota byla ve znamení odjezdu, dopoledne si nikdo nenechal zkazit přemítáním o tom, že brzy nastane loučení. Všichni se totiž těšili na plnění úkolů ve hře inspirované známou televizní soutěží Pevnost Boyard. Získat indicie byla jedna věc, ale zodpovědět těžké hádanky otce Fura (pana ředitele) dalo některým týmům také zabrat.
Při odjezdu se zaleskly v očích mnohých slzy, neboť si uvědomili, že je to naposledy, kdy se v této báječné partě setkávají, a že tyhle dny… to byla opravdu SOUHRA.
(Jana Plucnarová)
